O knize: rok / Akce začíná během obléhání Leningradu. Hra je ale ze všeho nejméně o válce - je to podobenství o lásce, postrádající jakékoli konkrétní časové a prostorové hranice. Arbuzovova hra je jen příležitostí k zamyšlení nad věčnými hodnotami. Podobenskou kvalitu inscenace hry podtrhují kulisy. Představte si, že první část hry o „vojenské blokádě“ se odehrává v oslnivě bílém interiéru – bez jediného barevného bodu. Bílá postel a noční stolek, bílé plstěné boty a vycpané bundy – svět bílý jako čistý list papíru. Na tento list papíru hrdinové začnou malovat obraz svého života a zanechávají na něm stopy prožitých let s barevnými skvrnami. Ve finále se svět vrací do barvy začátku. Poslední tečkou je živý obraz: tři polonahé postavy v bílém, zamrzlé v okenním otvoru - tři lidé, kteří odhodili břemeno minulých let na prahu nového života Já jsem podobenství pravděpodobně má také právo na existenci.